THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na příkladu kdyňské Zvlášňý Školy, dnes už téměř domácí bigbítovo-punkové stálice, lze naprosto dokonale demonstrovat, kterak důležitou se pro takovou kapelu může stát čerstvá krev. Na dva roky starém (a v pořadí čtvrtém) albu „Správná pětka“ byl autorem veškeré hudby, stejně tak jako v drtivé většině minulosti, basista Jiří Mezník a, klobouk dolů, za celou dobu existence kapely se mu povedlo jednak zplodit celou řadu povedených skladeb, někdy dokonce i hitů v pravém slova smyslu, a jednak i charakterizovat styl, na základě kterého je dnes Zvlášňý Škola na první poslech přesně identifikovatelná.
Jenže zřejmě nelze donekonečna čerpat stále z jedné a té samé studnice (na zmíněné „Správné pětce“ už to bylo chvílemi slyšet), a tak se Zvlášňý Škola rozhodla posílit se na postu další kytary a kláves. Až potud nic mimořádného, že. Ale „Desítka“, album stvořené k desátému výročí vzniku kapely a zároveň první výsledek nové spolupráce více skladatelů, se, alespoň myslím, natolik vydařilo, že nelze než hovořit o veledůležitosti čerstvé krve. Zvlášňý Škola jakoby rozkvetla všemi směry a rázem se může pochlubit všímavou a příjemnou pestrostí, která ale zároveň nepřesahuje maximální možnou hranici rozdvojenosti, což samozřejmě nelze také přehlédnout.
Proto zjistíme, že punkový přívlastek není kapele až zas tak cizí („Tělo“, „Kecy“), že má ráda i spoustu šimravé legrace a překvapení („Bigbít“, „Probuzení“ nebo „Krámy“ /“… nad hlavou rudej prapor mává, věřte mi, to vám povídám, každej si na to bacha dává, věřte mi milé dámy, i chlap má občas krámy…“/), a že dovede i v přípustné míře ´zpomalit´ („Málo“, „Probuzení“), a proto můžeme zjistit i daleko závažnější skutečnost, totiž že Zvlášňý Škola, zřejmě vědoma si významnosti mety deseti let, stvořila opravdu povedené album, převyšující minimálně zmíněné album předposlední. A to samozřejmě nemůžu brát v potaz to, že se svému věrnému posluchači odvděčuje i bohatou zásobou bonusů, zapříčiněných pochopitelně oním velkým výročím. Předně jsou to nově nahrané tři z největších hitů kapely („Hrablem“, „Tancujem“ a „Foddbal“), pak na oplátku zařazená skladba „To mě baví“ plzeňských punkových souputníků Pod Stolem a (aby toho nebylo málo) hlavně čtveřice videoklipů sahající až do hluboké historie kapely („Hayzlbába“, „Karkulka“, „Z kola ven“ a „Jinej svět“).
Proberu-li si to teď celé znovu pěkně dohromady, nemůžu než klukům ze Zvlášňý Školy vyslovit absolutorium. Přesně tomuhle já totiž říkám oslava.
8 / 10
Jiří Mezník
- basa
Tomáš Linkeš
- zpěv
Ota Královec
- bicí
Míra Hranáč
- kytara, zpěv
Michal Foist
- klávesy, zpěv
Milan Černaj
- kytara
1. Vepřové hody
2. Za vodou
3. Rakouská
4. Krámy
5. Tělo
6. Málo
7. Bigbít
8. Vstávej
9. Probuzení
10. Psí
11. Kecy
12. Hrablem
13. Tancujem
14. Foddbal
Vydáno: 2002
Vydavatel: AVIK Plzeň
Stopáž: 46:24
Produkce: M. Pošvář, J. Mezník
Studio: AVIK Plzeň
uz je to davno, co jsem na ne jezdil...cim starsi, tim lepsi
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.